Kalkulační chaos a zdravotnictví

Uvedu z mé korespondence, tentokráte to bylo s ředitelem nemocnice, člena vědecké rady VŠE. Přesto mi napsa totol: "Já považuji naše zdravotnictví za socialistický skansen. Je třeba ho přebudovat,ale nelze tak radikálně, protože přece jen se jedná nejen o peníze,ale i o zdraví.".Z toho jsem byl opravdu zmaten. Ale taková je realita úrovně našeho ekonomického myšlení. To slůvka "tak radikální" označují opravdu pro lidí něco nepředstavitelného:zrušení povinné zdravotního daně. Pojištění to není, neboť se velikost platby neodvíjí podle rizik a potřeb zájemce o pojištění, ale podle příjmu.

Má odpověď:
Nelze řešit ekonomický problém nějakým socialistickým zázrakem. Myslel jsem, že to, co jsem napsal minule stačí. Vaše druhá věta mě ale překvapila. Nemá žádný smysl a snad zase směřuje znovu k arbitrálnímu socialistickému řešení. Jiné možnosti už nejsou. A není třeba nic budovat. Není to budova či konstrukce, ale měla by to být společnost lidí, kteří si vzájemně slouží. Stačí jim dát svobodu a možnost chránit si svá práva (za kterou by samozřejmě také platili na trhu).
Kdo bude určovat rozsah a kvalitu? Kdo či jaká komise nechá někoho umřít a někoho žít. Nic není zadarmo. Bez svobodného trhu se zaplatí nakonec víc za méně péče. Někdo jako ředitel v situaci popsané Misesem? Má teď koupit tomografy nebo dlahy nebo chirurgické nože? Postavit další ocelárnu na železo a ocel pro různé prostředky ve zdravotnictví. Či vyrábět počítače či optická zařízení? Postavit další onkologické centrum nebo porodnici? Najmout toho či jiného a za kolik? Kdo a hlavně podle čeho to určí. A zrovna zdravotnictví je hodně specializované a potřebuje jemně vyladěnou výrobu prostředků a kvalifikované zaměstnance. Jaké jiné lidské cíle musí být obětovány za nařízený rozsah a kvalitu péče nějakým i byť moudrým úředníkem?
A na trhu by bylo jen spravedlivé, že tomu, kdo sloužil více, bude i více slouženo. Jinak se ničí motivace lidi jako za socialismu.
Proč musí nemocnice tolik platit u svých dodavatelů a naříkat si na vysoké náklady? Protože je přeplácí jiní odběratelé stejných prostředků, kteří dělají statky právě pro ty lidi, kteří platí málo za své zdraví a mají peníze na jiné prostředky pro další své cíle. Skrze ceny, jak píše Mises v "Byrokracii" říká každému člověku ekonomický statek sloužící jako výrobní prostředek:"Nesahej na mě, sloužím naléhavějším potřebám".
Pokud by stát nechrlil levné peníze (tedy množství peněz by se měnilo velice pomalu) a hlavně, pokud by stát nekonfiskoval i ve jménu "zdraví lidu", tak by nemocnice měla na to, aby přeplácela jiné podnikatele a jim zvyšovala náklady. Rozhodly by o tom hodnotové soudy zákazníků, které jsou hnací silou trhu. A vzniklý stav trhu - cenová struktura - by naváděla všechny účastníky pomocí peněžní kalkulace na optimální poměr výroby a služeb. Přitom všichni účastníci budou vetšinou (kvůli omylům a špatnému odhadu budoucího stavu trhu) blíže uspokojivějším stavům, než předtím. A optimálnost se musí objevit. A to lze jen na svobodném trhu, kde se objevování nebraní žádným donucením. Prostě nemocní by hledali pomoc u toho, kdo jí nabídne optimálně tak jak oni potřebují a omezili by poptávku po jiných věcech. Proč je tak velká poptávka po službách? Protože se navodí pocit, že lékařství je zázračně skoro zadarmo. Atd. pořád dokola...
Zdravotní péče "zadarmo" ovlivní vždy nabídku tak, že poptávka s nabídkou se nikdy nesejdou. Chybí tam cena. Lidé budou vyžadovat více služby, budou vůči svému zdravý lehkomyslní a poskytovatelé zase budou nabízet méně služby a budou vymýšlet, jak se dostat na peníze ze státem řízených "zdravotních pojišťoven. Nůžky mezi poptávkou a nabídkou se rozevírají a nějaké poplatky nepomohou ničemu.
Prostředky na léčení jsou vzácné, tedy jsou ekonomické statky a platí tedy pro ně stejné zákony lidského jednání jako pro ocel, jachty, tužky a všechny ostatní ekonomické statky. Jak s nimi tedy nakládat nejefektivněji, když bez tržních cen to racionálně nejde. Jen "náhodným" rozhodnutím nějakého politika či poslance. Ošetřeno bude méně lidí a více lidí nebude ošetřeno. A kvalita péče bude taky bez přímého vlivu pacienta. Nelze použít ekonomickou kalkulaci. Zase za zákazníka - pacienta - bude určovat zdravý a vypasený úředník, politik a hlavně poslanec, krytí policií a katy, jaký je jeho uspokojivější stav?
Určitě by zdravotnictví, jako každé jiné odvětví, mělo přesně tolik prostředků, na kolik by si lidé hodnotili své zdraví. Nevěřím, že by radši nemocní a jejich blízcí trpěli, než aby se vzdali peněz. Směna nastane jen tehdy, kdy získávám něco cennějšího, než co obětuji. Zisk mají obě svobodné strany směny protože by směnu jinak nikdy neuskutečnili. V případě problému ho budou chtít řešit a vždycky se budou muset něčeho vzdát. Stejně jako když se starají o svá zvířátka. O kolik více by dali, kdyby sami potřebovali pomoc lékařů. A lékaři zase léčí proto, že se vzdávají něčeho, čeho si cení méně (čas a znalosti) za něco, čeho si cení více. Očekávám, že by tam bylo mnohem více prostředku, než dnes. Také by nebylo tolik zubožených "sociálních případů" díky přerozdělováním od produktivních lidí k neproduktivním. Produktivní časem zchudnou určitě a spadnou do politiky oblíbené sociální sítě. Asi jako mouchy do pavoučí sítě. A byli by lidé i solidárnější bez sociálního přerozdělování. Rodiny a přátele by si pomáhali, nebyli by krutí a zkažení státním sociálním systémem. Na to vše by se nabalilo mnoho jiných služeb. Pojišťovny, majitelé silnic atd. Ti by pečlivě zohledňovali, kdo a jak se stará o své zdraví a bezpečnost. Každý by věděl, kolik stojí léčba. Většina by byla zodpovědnější.
Zdravotnictví je vždy jen součástí většího celku - společnosti. Miliardy vzájemných vazeb. Kdo je přehlédne ze své kanceláře?
To je neštěstí našeho ekonomického vzdělání. Není racionální a reálné. Je protispolečenské. Věta "nejedná se jen o peníze, ale o zdraví" znamená, že se pošle policie na někoho, kdo nebude chtít platit za někoho jiného, kdo ničím společnosti nepřispěl, nebo neodpovědně hazardoval se svým zdravím. Nikdo z nás nemá žádný právní nárok, aby násilím nutil druhé zaplatit své vlastní uspokojení. Jaké vůle bude o všem za všechny rozhodovat?
Také tato věta ukazuje na hrubou chybu v úvaze. Plete si cíl a prostředky. Zdraví je vždy cílem pro jednotlivce. Někdy je ale prostředkem k dosažení jiných cílů. Např. pro zaměstnance kvůli ztrátám v pracovní neschopnosti, sportovce i třeba pro otrokáře (dnes spíše v podobě poslance, politika či úředníka ) pečující o výkonnost svých otroků. Pokud je chápáno jako cíl, musíme se rozhodnout, jaké jiné cíle musíme obětovat, abychom dosáhli jeho požadovanou úroveň. Pokud je chápáno prostředkem, pak jeho hodnota je odvozena od hodnoty přisuzované cílům, které chceme tímto prostředkem dosáhnout.
Právě zdravotnictví by trh potřebovalo z těch socialistických skanzenů nejvíce, neboť je to komplexní problém pro všechny zúčastněné, neřešitelný pro jednu vůli, pokud není božská. A je to velmi důležitá oblast lidské činnosti.
Mé obavy se naplňují :-( že skoro nikdo nevidí tu zkázu, která přijde možná už brzo. To je tak těžké si představit, jaké by to mohlo být reálně, kdybychom nevěřili socialistickým mýtům, že přerozdělování odstraní nějakým zázrakem vzácnost prostředků bez výroby? Je to nakonec tak jednoduché a prosté oproti biologickým systémům v lidském těle, které lékař znají mnohem lépe než já. Tedy za neporozuměním společnosti jako takově musí stát iracionální pověry či přímo lživá propaganda.
Jen mohu dodat, že to samé platí pro školství, státní rozhlas a televizi, sociální a důchodový systém. U všech těchto případů platí jediné: zrušit povinnost je platit státu a zrušit nároková "lidská práva".
Poznámka - můj původní dopis obsahoval toto:
"Pokud pochopíte, proč v socialismu není použitelná ekonomická kalkulace, jste na dobré cestě. K tomu je potřeba poznat, co je společnost, hodnoty, prostředky a ekonomické statky, směna, časová preference, zákon mezního užitku, zákon výnosů, co to jsou peníze, regresní teorém o kupní síle peněz, tvorba ceny atd. Makroekonomie z toho pohledu nemá smysl.
A zdravotnictví je takový ostrůvek socialismu, kdy zákazníci nemohou svobodně požadovat služby. Vložené násilí, např. skrze zákon o zdravotním pojištění a zdraví lidu, do možné směny (lékaři si cení více peněz a pacient více svého zdraví) způsobí, že ti, co to musí zaplatit nejen za sebe, ale za nespočet úředníku a příjemců peněz z rozpočtu - neplatí ani daň natož daň zdravotní - , do toho vůbec nemohou mluvit. Jen pomocí úplatků, protekce a pod.
Také manažeři ve zdravotnictví jsou ve svízelné situaci. A nějaký arbitrálně stanovený poplatek jim v tom nepomůže.
A lékaři nic nechápou, že si ničím nepomůžou, když budou stávkovat a vydírat jiné lidi. Chovají se jako nějací paraziti, co se dožadují many od Božského státu, místo aby také hájili svobodu svých zákazníků.
Právníky bych taky nutil, aby znali dílo Bruno Leoni a začali se zamýšlet, zda by se něco nedalo použit před soudy - také státní - jsme v dokonalé pasti :-( S toto znalostí by pokračovali dále v díle obrany svobody."
K přečtení doporučuji http://www.libinst.cz/etexts/zdravotnictvi.pdf